O psounech
Délka těla 28-33cm 
Délka ocasu 8-10cm
Hmotnost 0,9-1,6kg
Délka života 8,5roku
Délka březosti 27-33dní
Počet mláďat 3-5
Počet vrhů za rok jeden
Počet zubů 22
Tělesná teplota 36-37°C
Hřbet je červenohnědý, pískový, břicho hnědobílé, štíhlí a sporadicky osrstěný ocas s černou špičkou (u druhu černoocasého).
Druhy psounů
Psoun prériový (Cynomys ludovicianus), psoun Merriamův (Cynomys mexicanus), psoun Allenův (Cynomys parvidens), psoun bíloocasý (Cynomys gunnisoni)
Rozšíření ve volné přírodě:
Východní Montana, Severní Dakota, Texas, Nové Mexiko, část Arizony.
Prostředí a stanoviště:
Psoun prériový černoocasý žije na suchých výše položených travnatých prériích.
Psoun prériový bíloocasý žije v údolích horských vysočin a jeho poslední třetina ocásku je bílá.
Způsob života:
Psoun je denní savec a své aktivity mimo doupě přizpůsobuje počasí. V chladném počasí se stává odpočívajícím až spícím, ale nezimuje. Na jaře se páří, po měsíci se rodí 3-5 slepých, hluchých a neosrstěných mláďat. Ty opustí podzemní doupě po šesti týdnech. Rodina se skládá z jednoho samce, jedné až čtyř samic a mláďat do dvou let. Psouni se chovají sociálně, často několik jedinců tvoří obrovská společenstva. Jsou zde ovšem rodinná teritoria a ta jsou obhajována. Ta jsou velmi přísně respektována, především v době páření. Právě v tuto dobu se projevuje i asociální chování psounů. V období kojení nehlídaná mláďata zabíjejí samice ze sousedních rodin. Toto chování si vysvětlujeme dvojím způsobem, buď se u kojících matek projevuje nedostatek energetických látek - hlavně bílkovin. Nebo samičky, svým kanibalismem tlumí býložravost. 
Jakmile samičky přestanou kojit začnou být návštěvy zas přátelské. Když se potkávají dva psouni z různých rodin pozdraví se letmým polibkem a očichají si navzájem řitní žlázy. Pokud se neznají půjde každý svou cestou. Jestliže ovšem patří do rodiny, políbí se s otevřenou tlamičkou a vzájemně si pročistí srst. Budou společně konzumovat potravu. V létě se živí trávou a jelikož mají velice jemné jazýčky opečovávají také vegetaci svého teritoria. Když jsou jejich oblíbené druhy trav spaseny nechají toto území ležet ladem, dokud tráva opět nenaroste. A naopak jsou natolik chytří, že se snaží vyhubit druhy rostlin, které jim zrovna příliš nechutnají. Vždy ukousnou jejich výhonky a tím získají prostor pro žádané druhy rostlin.
Příbytky:
Kolonii psounů prozradí pískové valy kolem jednotlivých vchodů do nor. 
Při stavbě nového obydlí kypří psouni nejprve půdu předními končetinami. Teprve poté začnou hloubit 3-5m hluboké nory, záleží na kvalitě půdy. Přibližně v poloviční hloubce si vytvoří boční mezipatro, do kterého se uchýlí při pronásledování nepřítelem. Tam se také pokoušejí nezvaného hosta zastavit před proniknutím dále do obydlí. Právě při nebezpečí vydává psoun varovný štěk, který na blížícího se nepřítele upozorní. Vzdálenost vchodů jednotlivých rodin je přibližně 5-6m. Na koncovou část vstupních chodeb, které ústí buď do obytného prostoru, nebo se ohýbají vzhůru. V ohybech vznikají vzduchové bubliny, ve kterých se psouni zachraňují při záplavách. 
V chodbách zajišťuje výměnu vzduchu "klimatizační jednotka". Stavitelé chodeb totiž dbají na to, aby vstupní vchody nikdy neústily ve stejné rovině. V období zimního odpočinku jsou dutiny vystýlány trávou a senem. Spojovací chodby zajišťují i kontakt s ostatními rodinami.
